O Haiti teď mluví celý svět. A to díky neblahé události, která se tam nedávno stala. Byl násilně zabit tamní prezident, Jovenel Moïse. Vyšetřování tohoto činu je stále ještě aktivní, ale i tak já i naši haitští partneři trneme, co bude dál. Moje francouzština stagnuje, protože si připadám, že jsem již velmi informačně nasycená, a potřebovala bych pauzu. Ještě že mě čeká hodina opakování. V mezidobí jsem se také přestěhovala do Olomouce, takže zařizuji pronajatý byt a přemýšlím, jak si jej co nejvíce zútulnit. O víkendu jsem vyrazila na Srdíčkovský tábor s dětmi, na který jsme se vydali s mou bývalou skautskou družinkou z dětství společně s jejich dětmi a partnery – celkový počet účastníků dvacet čtyři.
Haiti
Zabili nám Ferdinanda. V noci z úterý 6. na středu 7. července 2021 zaútočila skupina neidentifikovaných osob na soukromou rezidenci prezidenta Haiti, Jovenela Moïseho, kterého smrtelně zranila. Útok nepřežil. Jeho manželka byla ve vážném stavu převezena do nemocnice na Floridě v USA, ze zranění se zotavuje. Zemi zatím vládne současný premiér a vláda musí do šedesáti dnů vyhlásit nové volby. Snad vše proběhne v pořádku a v poklidu. Poprvé v životě jsem, díky tomu, dávala rozhovor do novin. Sice to byl takový kraťas, ale byl. Juch.
Francouzština
„Vím, že nic nevím.“ Ach, jak mi toto rčení přišlo na střední škole otravné, když jsem nevěděla, kterému antickému učenci jej mám přiřknout. Ale jak je nyní pravdivé, když jej vztáhnu na své lekce francouzského jazyka. Snad se to postupem času bude zlepšovat a ne naopak.
S novým létem nové začátky
V úterý po Velehradu, druhém volném svátečním dni, jsem se přesunula s podstatnou částí svých věcí do Olomouce do pronajatého bytu. V Šumperku mě proto hledejte jen sporadicky, moc tam teď nebudu.
Plasmo-darování
Stejně jako několikrát předtím jsem se rozhodla zasvětit i toto čtvrteční odpoledne darování krevní plasmy. Stává se z toho pomalu rutina, která mě baví a přináší pocit prospěšnosti. A co pro ostatní nebo i sami pro sebe děláte vy?
Rodinný tábor
O víkendu jsem vyrazila do Vernířovic na rodinný tábor čítající devět dětí ve věku od pěti měsíců do šesti let a patnácti dospělých. A byl to mazec! Děti pomáhaly plyšovému ptakopyskovi a jeho kamarádům plnit různé úkoly. Například lovit ryby pro pejska k jídlu (pruty s magnety), sbírat mouchy pro pavouka se zlomenou nožkou (na slack-line), hledat veverce ztracené oříšky (šipkovaná za svačinkou) nebo sbírat zajíčkovi vajíčka (přehazovaná vršky od lahví a další hry na vyřádění). V permanenci byl také za chatou tekoucí potok, protože nás vlna veder neminula ani takto na horách. Oba večery jsme měli rozdělaný oheň a kdo chtěl, spal v noci ve stanu nebo pod širákem, jak se na správné skautské děti sluší. Tábor pokračuje ještě další týden, i když já jsem již musela do práce, ale i tak jsem moc ráda, že jsem se na něj mohla přijet podívat a užít si pár chvil letní pohody.
