Poznávání olomouckých zajímavostí všemi smysly, festival udržitelného životního stylu a kouzelný víkend na skautském táboře. Co si přát více?
Haiti
Na Haiti se rozhodli pomalu po čtyřech měsících ukončit nouzový stav. Sice zatím povolili shromáždění jen v kostelech, ale i to je dobrý začátek. Jak se uzavření obchodů a dalších institucí projeví na ekonomice, se teprve uvidí. Ale jedno je jisté. Školy se otevřou hned příští měsíc, aby děti, co za ty čtyři měsíce teď zameškaly, dohnaly co nejdříve. Začnou tedy školní rok hned na začátku srpna, kdy do konce října bude ještě probíhat výuka v rámci školního roku 2019/2020. A od listopadu do příštího června pak bude již školní rok 2020/2021.
Přípravy na kampaň Na zdraví Haiti jsou v plném proudu. V úterý jsme obcházely všechny zapojené kavárny a roznášely tam k podpisu smlouvy a k užití plakáty, letáčky a podtácky. Byl to náročný den plný chození a mluvení, ale věřím, že přinese ovoce. Koná se již šestým rokem a vždy se myšlenka přispění libovolné částky za sklenku vody na podporu zdravotní péče na Haiti osvědčila. Přijďte se tedy osvěžit i vy.
Pomalu se rozjíždí i přípravy na výstavu o Haiti v Green Baru, oblíbené olomoucké vegetariánské jídelně. Vytvářela jsem tedy plakátek a banner. A ve spolupráci s Katkou, naší ultra-dobrovolnicí, článeček na web a Facebook.
Plánujeme se s humanitárním oddělením zúčastnit vybraných podzimních akcí pro studenty zde v Olomouci, takže jsme v kreativní chvilce vymýšlela haitské pexeso, pohlednici a kvíz. Krom evergreenu v podobě haitského spotu do televize, který stále není hotový.
Francouzština
Tabulky všech možných výjimek jsou peklo. Už se mi pletou jedna do druhé. Která jsou přivlastňovací zájmena, která nepočitatelná, která zájmena, uf uf. Ale věřím, že se to usadí. Jen musím procvičovat a nebýt ten typický lajdák, který se na to koukne akorát, když má chvíli v práci pauzu na oběd nebo na nějaká slovíčka cestou domů ve vlaku. Stále mám však pocit, že nic neumím. Nevadí… Co bych po jednom měsíci chtěla.
Koupání na Poděbradech
Mít místní kamarády se vyplatí, protože jsem s nimi ve čtvrtek odpoledne vyrazila plavat na přírodní koupaliště Poděbrady kousek od Olomouce. Je to tam moc pěkné, a i přes docela teplý den tam nebylo nijak přehršel lidí. Celý den jsem si moc užila. Byla to příjemná změna a vítaný odpočinek po jinak obyčejném pracovním dni.
Olomoucké minipivovary
Chtěla jsem jít v pondělí objevovat olomoucké minipivovary, ale ke své škodě jsem zjistila, že jsem v nich buď byla, nebo jsou zrušené či případně jsou moc daleko od centra. Takže výběr nakonec padl na podnik U Macáků v Hodolanech. Kde zrovna minipivovar skončil, a točí tam Litovel. Achich. Ale tak večer to byl příjemný a příště investuji nějaký ten čas na prozkoumávání vzdálenějších podniků, například Chomoutov.
Festival Země na talíři
Ve středu jsem se zúčastnila festivalu Země na talíři, který se konal v rámci iniciativy Hra o Zemi. Festival začal vyráběním domácí kosmetiky, kdy jsem si udělala mandarinkový balzám na rty, měsíčkovou mast s vůní černá orchidej a levandulovou sůl do koupele (fakt, že nemám vanu, se vsákne). Následovala vědomostní soutěž o udržitelném životním stylu, kterou jsem vyhrála (věděli jste, že na výrobu 1 skleničky vína je zapotřebí 120 litrů vína?). Dále probíhalo promítání snímku Growing cities o zahradách ve velkých městech Spojených států amerických a diskuze s Mgr. Barborou Duží, Ph.D. Večer završil výtečný raut z kuchyně legendárního podniku Koza zůstala celá, kde jsem si pochutnala na burgerech z červené řepy, zeleninových závitcích a smetanovém krému s ovocem.
Tabořím, taboříš, táboříme
Rovnou z práce jsem jela na Ramzovou vrátit se na víkend na náš skautský tábor. Zrovna jsem zastihla holky u večeře, tak jsem se přidala. Večer se konal zásadní rituál v životě každého skauta. Skautský slib. Není to však jen tento jeden večer, ale milník v životě každého junáka na planetě. Vydání se na stezku života v souladu se skautskými hodnotami, principy a ideály. A skautský slib je jen jakýsi stvrzením před zraky ostatních a vyjádření tohoto chtění. Byl to krásný večer na místě skrytém v lesích před zraky nezasvědcených s ještě krásnější noc s tajemnou i přátelskou atmosférou potom u ohně. S vedoucími jsme u něj vydržely sedět až do dvou hodin do rána. Zpívat, sdílet historky z našich životů a vzpomínat na naše mladá skautská léta. Já pak měla ještě do tří hodin hlídku, kdy jsem pozorovala nebe plné hvězd, z nichž sem tam nějaká spadla. Spánek v teepee jen umocnil tento magický zážitek přátelství, soudržnosti a souladu s dalšími lidmi a přírodou.
V sobotu dopoledne jsem s holkami vyráběla bavlnkové náramky. Moc jim to šlo, až mě překvapilo, jak jsou i ty mladší šikovné. Pak jsem pomáhala s obědem a dalšími pracemi v táboře a trávila čas s dalšími vedoucími a jejich dětmi, jak jsme se na táboře na víkend sešli. Odpoledne jsem hrála s dětmi hru Buldok, po níž jsem si šla zaplavat do tůňky na potoce, protože jsem byla jednak oválená po zemi, ale hlavně uřícená. Později se konala čajovna, kde jsem si dala horkou čokoládu (jak nečekaný požitek z táborové kuchyně!) a hrála s holkami deskové hry. Maličko sprchlo, ale ani to nemohlo překazit další program, a to vaření guláše k večeři na ohništích. Tábornice se do toho vrhly ve třech skupinkách a ve výsledku byly jejich guláše o hodně chutnější než ten vedoucích dělaný na kamnech. Všechna ta péče a láska k ohni a píle při jeho udržování se projevila. Večer jsme zpívaly u táborového ohně. V noci přišel na hlídku přepad z vedlejšího tábora. Ale protože nám v zásadě není moc co vzít, sebrali akorát ručníky ze sušáku a byla to více taková plížička a honička než co jiného. Hlídka se ráno musela vykoupit baletním tanečkem.
V neděli po ránu holky hrály strategickou hru Pašeráci, na kterou navázala pomoc holek v táboře (se dřevem na topení, v kuchyni, s úklidem a tábornickými dovednostmi). Já jsem se s vedoucími pustila do bourání staré latríny, což nám zabralo prakticky celé dopoledne, jelikož rozebrat konstrukci vyžadovalo notné úsilí. Po obědě jsem zhodnotily tábor a řekly si pár tipů do příštího roku, a odpoledne se konal krutý Spartan race s broděním ledového potoka a plazením se blátem. To už se ale chystalo velké klání ve hrách Uno a Turi-muri, při němž jsem byla skoro poslední. Na večer se chystali hadi z těsta na večeři, ale to už jsem musela jít, abych stihla vlak. Neodcházelo se mi lehce. Jako bych opouštěla domov. Krásné místo s úžasnými lidmi a atmosférou pohody a přátelství. Ale vím, že ty lidi tu pro mne kdykoliv budu potřebovat jsou, a hory mám za humny, stačí jen vyrazit.
