Deset dní mezi 24. březnem a 1. dubnem 2023 jsem strávila v maltském městě Qawra na mezinárodním projektu Waging the war against violent extremism (Vedení boje proti násilnému extremismu). Společně s účastníky z dalších jedenácti zemí jsme se po sedm dní věnovali tématu prevence násilného chování, extremismu a radikalismu. Bylo to velmi poučné a odnesla jsem si nejen cenné znalosti, ale také mnohé kontakty a více empatický pohled na chování jiných lidí, i jak se k němu postavit. Jsem vděčná programu Erasmus+, že tento projekt podpořil, protože byl cenným dílkem do mých zkušeností.
První den jsme se seznamovali jak sami se sebou, tak s tématem. Definovali jsme si, co pro nás znamená násilný extremismus, a jak jeho prevence a aktivní boj s ním mohou vypadat. Jak se liší od radikalismu a terorismu, případně systematického boje proti terorismu. Jaký je rozdíl mezi dvěma základními faktory, které radikalismus zapříčiňují? Dělí se na tzv. tlakové a tahové (angl.. push and pull factors). Mezi tlakové (push) faktory počítáme ty, které jedince tlačí do extremismu, tedy například chudoba nebo izolace. Tahové (pull) faktory jsou ty, které jedince vtahují do extrému, například materiální nenaplnění či zabezpečení sebe a rodiny, případně davový komunální přístup. Prošli jsme si také naše naděje, obavy a možnosti individuálního zapojení do programu projektu stejně jako jsme si stanovili společná pravidla soužití a rozvrh dne.
Další den jsme zjišťovali, jaké jsou znaky radikalizace v jeho brzkém stadiu a co s lidmi, kteří je vykazují, můžeme dělat, abychom jim pomohli. Jsou jimi například nepřijímání jiných názorů, než extrémně vyhraněných, náhlá změna vyjadřování a chování, změna oblékání a životního stylu, změna sociálních skupin případně odchod ze školy či zaměstnání, odloučení od rodiny a přátel, izolace, náhlá atrakce násilím a případná šikana a další. Metod pomoci jedinci, který se ocitne na prahu extrémního chování, je několik. Je zapotřebí s ním začít komunikovat a jemně s ním procvičovat neverbální komunikační dovednosti jako prevence nepochopení a sociálního vyloučení, pomoci mu vyvinout kritické myšlení a jistou formu vytrvalosti a odolnosti, je možné mu také nabídnout aktivní účast na mírově a komunitně zaměřených akcích, které jeho potřeba společenství nasměrují správným směrem. Následně každý národní tým prezentoval jednu ze skupin zejména citlivých k náchylnosti k násilnému extremismu dle vlastního výběru (dozvěděli jsme se tedy podrobnosti ze života arménské mafie, polských náboženských radikálů, ukrajinských vnitrostátních vystěhovalců, maltských imigrantů aj.).
Třetí den jsme se zaměřovali na to, jak se náš mozek učí a jak tím můžeme výrazně ovlivnit příjem pozitivních informací. Jsou zde tři druhy: kognitivní, socio-emociální a behaviorální. Kognitivní je založený na schopnosti kriticky přemýšlet a rozumět propojenosti jednotlivých termínů a chápání vazeb mezi nimi. Socio-emociální spočívá v „prožívání lidskosti“, empatii a solidaritě, mezikulturních kompetencích. A behaviorální je pak definováno zodpovědností za vlastní slova a činy, sebevědomí, motivací jednat v mírových aktech. Zajímali jsme se také o to, proč bychom se měli aktivně zasazovat o prevenci a řešení násilného extremismu. V první řadě je nezbytné se pořádně připravit, znát kontext a pozadí vazeb dané komunity i jedince a redukovat tak náš přirozený strach z neznámého a kontroverzního. Potřebujeme mít jasno v tom, za jakým účelem se do aktivity vkládáme, s jakými cíli učení plánujeme, jestli máme k dispozici potřebné vzdělávací materiály a také nezbytný souhlas všech zúčastněných. Naplánovat si dobře časové možnosti i místo naší akce a vést diskuzi s ohledem na respekt a vzájemnou toleranci. Následně jsme si všechny získané poznatky procvičili při diskuzích ve trojích s tématem „moje náboženství“.
Další den byl věnovaný podrobnému plánování nenásilné aktivity k prevenci v boji proti násilnému aktivismu. Ve skupinách jsme měli pro ostatní nachystat každý nějakou část tohoto procesu, kterou jsme následně prezentovali. Je nezbytné začít efektivní prací v týmu a osobním rozvojem (například díky metodě Johariho okénko), pak se zaměřit na profesionalizaci našich akcí a jak jí dosáhnout, nezapomenout na lokální výzvy v přípravě takovýchto inciativ (například globální hrozby, aktuálně se vyvíjející konflikty atp.) a v neposlední řadě vše pořádně naplánovat (například pomocí metody GROWTH – goals: SMART cíle, reality: mapování komunity, options: SWOT analýza, will: plánování, tactics: rozvrh, habits: udržitelnost a diseminace výsledků).
Hlavním tématem středečního dne bylo na genderu založené násilí a nerovnost. Zabývali jsme se šesti hlavními tématy: nábor a radikalizace, propagace extrémistické ideologie, dlouhodobé pokračování násilí, únosy/obchodování s lidmi a jejich násilné odvedení do ciziny, uprchlická krize, rekonstrukce po ukončení konfliktu. Krásně je to shrnuto ve videu What works to prevent violence. Z podcastů jsme pak měli zjistit motivy jednotlivců z řad policistů, představitelů neziskových organizací, ale také státní sféry, pro boj s těmito fenomény.
Poslední den byl pak zaměřený na tvorbu projektů. Každá skupina dostala jednu cílovou skupinu a určitý rozpočet, se kterými měla vytvořit projekt pomoci. A že se sešlo několik skvělých nápadů! Podpůrný školní program pro mezináboženské porozumění. Dům pro migranty na půli cesty. Vzdělávací program pro mládež s kriminální minulostí. Program pro rozvoj kompetencí migrantů za účelem jejich lepšího pracovního uplatnění. A spousta dalších nápadů vzhledem ke sportovním a volnočasovým činnostem dětí i dospělých. Odpoledne pak bylo věnováno zhodnocení celého programu a tvorbě čtyř materiálů pro zapojení veřejnosti do diskuze o tématu prevence a mitigace násilného extremismu (sociální kampaň, série meme(s), brožura, video).
Během programu jsme také měli možnost nahlédnout osobně do reality dění přímo na Maltě a také si užít několik chvil odpočinku na tomto nádherném místě.
