Retreat s podtitulem na přírodě založené praktiky pro kultivaci Celistvosti a eko-probuzení se konal 14. - 22. října 2022 v bulharské vesnici Gudevitza. Obklopeni podzimními přírodou v horách Rhodopy se sešly na dvě desítky pracovníků s mládeží, aby zde pracovali nejen s modelem Mapa celistvosti Billa Plotkina, ale také, aby se připravili na to, jak tento psychologický koncept přijetí vlastní psychiky a sebe-uzdravování založeném na přírodních principech používat ve své praxi. Jen ten, kdo hoří, může zapalovat.
Zamlžené hory, barevné mystické stromy, kopce odhalující se mému zraku a znovu navázání vztahu s přírodou. Takové bylo moje první ráno v Gudevitze naplněné pocitem pevnosti a nadšení z objevování před více než rokem opuštěných lesů a luk. Vědění, že slunce je stále s námi, i když jej zrovna nemůžeme vidět.
Čekal nás úvod do na přírodě založeném, ekologickém a na duši zaměřeném vzdělávání, které kultivuje naši dezerientaci a neobvyklost tak, abychom byli připraveni čelit změnám v přírodě i společnosti. To vše pracující s přírodou jako základním konceptem a modelem. Posun modulu myšlení od miluji přírodu k jsem příroda, jsem její hlubokou a neoddělitelnou součástí.
Druhé ráno mě přivítalo temnotou a hlubokým zamyšlením nad hranami, které nosím uvnitř a které mi brání být sama sebou. Bojím se těchto hran? Bojím se neznáma? Bojím zraňování lidí a lásky? Bojím se starých zvyků a vzorců? Bojím se strachu? Temnota se všaky brzy rozpustila v den a já věděla, že není čeho se bát. Že je jen potřeba mít lehké nohy a pevný krok. Radost, vzrušení a běh. “Nemusíš být nejlepší…”
Eko-centrický model zaměřený na duši Billa Plotkina pracuje s modelem propojení lidského vědomí (ego) s nadsvětem v podobě vesmírné všeobjímající jednotky (spirit) a naší jedinečnosti v podsvětí (duše, soul), mezi kterými můžeme nalézt propojení jak pomocí práce s vlastním nitrem, tak pomocí snů, vizí a řízené imaginace. Je tak možné pomáhat egu vzpomenout si na svou duši, ztělesňovat naši duši (soul embodiment) a propojovat sebe se světem jednoty nad námi.
A k tomu Bill Plotkin používá Mapu celistvosti (A map of wholeness), která pomocí čtyř světových stran demonstruje čtyři archetypy lidské duše, které by měly obsahovat, aby byly kompletní, a které jsme jako bílí lidé západního světa často zapomněli. Na severu nalezneme archetyp Pečujícího dospělého, na jihu Původního divokého jedince, na východě jsou to pak čtyři archetypy Nevinný, Mudrc, Posvátný blázen a Šašek, a na západě pak Milovaný múzami. Každý z nás je má všechny v sobě, ale někdy se stane, že na ně zapomeneme, nebo jsou kulturou či výchovou různě pokřivení, a právě o jejich nápravu a dělání místa pro každého z nich jsme se snažili během retreatu.
“Seděla jsem tam, na louce ozářené sluncem, pozorujíce pestré barvy kolem mě vědouc, jak neskutečné mám štěstí, že si mohu jen vychutnávat tento okamžik opájení se slunečními paprsky v přírodě, která mi poskytla postel i příjemný mechový polštář pod hlavou a nemuset se strachovat o nikoho a o nic. Vědouc, že i když mám v hlavě zase o několik otázek navíc z právě proběhlé konverzace s nedalekou borovicí, tak bude můj krok lehčí a mé srdce naplněnější než kdy dříve.”
Omrzlé okraje listů září jako stříbrné lžíce na slunci, ale já vím, že jsou daleko krásnější a cennější, protože je nemůže mít každý. Jen ten, kdo si je zaslouží, a vydá se v takto chladné ráno tam, kam noha civilizovaného muže nikdy nedospěje, aby mohla vnímat tuto nádheru. V nedalekém potůčku si omývám obličej a vím, že mrazivá voda přinese do mé duše klid, stejně jako omývá okraje svých břehů již po staletí. “Jakými příběhy, mýty, konverzacemi a dojmy krmím svou duši?”
Jaké lístečky máte nalepené na zrcadle vaší duše? A jaké na zrcadle vaší koupelny, abyste si je každý den mohli říci přímo do očí, z hloubi vašeho srdce? “Jsem krásná. Stojím za to. Zasloužím si lásku. Miluji.” Říkám “ano” na více kvalitního času strávené v přítomnosti vlastní i ostatních (dle Garyho Chapmana kvalitní čas), a říkám “ano” na větší péči o svou tělesnou schránku (dle Garyho Chapmana kvalitní dotek).
Se sluncem převalujícím se přes kopce a nedaleké obzory se do mé mysli vkrádá pocit nádhery a bezbřehé vděčnosti za krásu této planety. Vzpomínky na uplynulé doby strávené mezi stromy, v květech na loukách nebo na březích řek mě zaplavují. Chci s touto krásou, která ke mě přišla z vnějšího světa, zůstat uvnitř co nejdéle. Chci si ji uchovat v sobě a nezapomenout ji s prvním závanem výfukových plynů nebo pokřikem dětí na ulici.
Můj život má nádherný účel a já jej chci sdílet s ostatními lidmi. Chci se podělit o všechno krásné, co mě kdy potkalo, a dát alespoň kousek z toho každému, koho potkám, a kdo si to zaslouží. S jasnou a otevřenou myslí a srdcem na dlani. “Láska je jako hřejivá jiskra, závan tepla od ohně, která nám připomíná, že i za temné noci jsou zde hvězdy, ke kterým můžeme vzhlížet, a že některé z nich máme sami v sobě.”
Každý den si chci připomínat, že mám v sobě vždy užaslé dítě, múzami milovaného spisovatele, vnitřního pečujícího anděla a divokou kuličku kočičích chlupů. Chci, aby každý z nich měl dostatek prostoru k růstu, a aby se všichni setkávali na místě zvaném Láska.
Tento počin byl podpořen programem Erasmus+.
