Řešení konfliktů v práci s mládeží, Utoya, Norsko
- Lada Matyášová
- před 6 dny
- Minut čtení: 4
V týdnu 17. – 21. listopadu 2025 se na norském ostrově Utoya konal seminář Řešení konfliktů v práci s mládeží (v originále Dealing with conflict in youth work). Sjeli se na něj vzdělavatelé a pracovníci s mládeží z celé Evropy.
Příběh ostrova Utoya
Ostrov Utoya se nesmazatelně zapsal do dějin nechvalně známým incidentem teroristického útoku z 22. července 2011. Třiadvacetiletý norský extrémista Anders Behring Breivik zde spáchal masovou vraždu šedesáti devíti mladých lidí na letním táboře organizovaném norskou politickou stranou Právo a spravedlnost (AUF). Breivik nejprve v centru Osla odpálil bombu s cílem zničit budovu parlamentu, což sloužilo jako odvedení pozornosti, a poté se vydal na ostrov Utøya. Zde zastřelil a zranil několik desítek mladých lidí ve věku čtrnácti až osmnácti lety, než se k jeho zatčení po necelých dvou hodinách dostala místní jednotka policie. Útok byl motivovaný jak pravicovým extremismem, tak odporem proti migraci a zvedající se vlně multikulturalismu v Norsku. Breivik byl odsouzen k jednadvaceti letům vězení, což je nejdelší možný trest odnětí svobody (s možností prodloužení). Ostrov byl po následující čtyři roky paralyzován, ale pak bylo společnými silami vedení letních táborů, rodin obětí i zainteresované veřejnosti rozhodnuto, že jeho činnost bude obnovena a poselství míru, propojování lidí a nově prevence extremismu zde nadále pokvete a bude zde mít své jádro. Dnes je zde jak vzdělávací centrum, tak výstava incidentu a co mu předcházelo i následovalo (je možnost se tam po domluvě přijít odívat), tak samozřejmě i symbolický památník obětí útoku.
S tímto příběhem jsme byli hned první den semináře seznámení a žil s námi po celou dobu našeho pobytu zde. Není to lehké vědět, že jsou zde přesná místa, kde někdo naposledy vydechl, a kolik nenávisti na to bylo potřeba, masově zavraždit tolik nevinných lidí. Ale o to větší následně byla naše motivace se pustit do práce a vědět, že prevence konfliktů a jejich citlivé řešení může takovýmto incidentům značně předcházet. A nejen takto extrémním, ale také těm mnohem menším, v národním nebo osobním měřítku.
Konflikt, který přinášíme
Po krátkém představení a seznámení jsme se tedy pustili do práce. Každý měl s sebou přinést příběh konfliktu, který zažil nebo se jej nějakou měrou týkal. Ty jsme si ve trojicích nasdíleli a snažili se naslouchat skutečně pozorně a bez přerušování (kdo to dnes stále ještě umí?). A po té jsme pátrali po přítomných pocitech, potřebách, vzorcích chování a řešeních, které v té situaci byly přítomny a fungovaly.
Ty jsme dále porovnávaly se třemi modely teorie konfliktu. Model ABC pracuje s premisou postoje (jak se člověk cítí), chování (jak se projevuje navenek) a kontradikcí (systematická rovina, například pozice moci, uznání apod.). Kdy pro řešení konfliktu musejí být ošetřeny všechny tři roviny. A to lze dosáhnout pěti možnými způsoby, které ale nemají tu stejnou váhu pro obě strany konfliktu. Jsou jimi soutěž, vyhovění, vyhnutí se, kompromis a spolupráce.
Důležité je tak mít na paměti, že existují různé zdroje konfliktu, od nedostatku dat, přes vztahy, hodnoty, až po strukturu (nerovnost, pozice moci aj.) a zájmy (potřeby, čas, peníze, aj.). A konflikt sám jako koncept může mít také vliv na to, jak jej vnímáme a jak se jej snažíme řešit.
Příběh Abigail, aneb každý konflikt je jako ledovec
Zabývali jsme se také známým příběhem Abigail, která se snažila dostat přes rozvodněnou řeku za svým milým, ale čelila cestou nejedné obtíži a snažit se rozhodnout, která z postav jednala nejhůře. Což nás přivedlo k další teorii o konfliktech, a to, že konflikty jsou jako ledovec. Je z nich vidět jen špička, ale to, co je důležité, je to, co vidět na první pohled není. Proto bychom podle konceptu personifikace pojmů měli zohledňovat u sebe i protějšku respekt, důvěru, komunitu, odvahu, nepohodlí i nesouhlas. Protože to, že s někým nesouhlasíme, může být také cenný a konečný závěr nějakého konfliktu. Každý můžeme mít jiný názor, na kterém se neshodneme, a přitom se mít stále ve vzájemném respektu a váženosti.
Jinými slovy si můžeme konflikty metaforicky představit jako problematické stromy. Kořeny jsou strukturální nebo systemické počátky, kmen je osobní postoj a koruna je viditelný problém. Dá se vše chápat také ale z druhé strany, kdy kořeny jsou kultura něčeho, kmen jsou postoje a chování a víra v něco, a koruna jsou příležitosti, aktivity a praktiky, které z toho mohou vzejít. Kdy je někdy potřeba nahlížet na problém nejen ze strany toho druhého, ale také konceptuálně a ptát se: co by se mělo změnit, aby problém fungoval lépe nebo se úplně vyřešil?
Práce s mládeží je živý systém
Každý člověk funguje na základě modelu PIN, tedy pozice, zájmy a potřeby (zkratka z anglického position, interest, need). Pozice je náš aktuální stav, náš požadavek (chci mít zavřené okno). Zájem je naše motivace a důvod za naší pozicí (je mi zima). Potřeba je fundamentální požadavek, který potřebujeme mít naplněný (v takové zimě nemohu vydržet). A mediátor by měl být někdo, kdo pomůže oběma stranám pochopit všechny tyto vrstvy, včetně těch nejhlubších, kterých si ani sami nemusíme být vědomi nebo je nemusíme mít vědomě v hlavě.
Zkoušeli jsme si každý na modelu z hrnků vytvořit náš malý ekosystém práce s mládeží a představit si tak lépe vztahy a zdroje konfliktů, které se zde vyskytují. Díky velké názornosti a zpětné vazby od ostatních to byla velká pomoc v uvědomění si vlastní situace a propojenosti všech elementů.
Nechyběl čas ani na integraci poznatků, jejich procvičování a trocha zábavy. Té se nám dostalo nejen při večerních táborových ohních, ale také díky stand-up comedy jednoho z účastníků nebo spontánnímu koupání v ledovém moři jedno slunečné odpoledne, i přes to, že všude ležel sníh.
Krátký, leč vydatný trénink je za mnou, ale uplatňování a integrace znalostí bude mít ještě dlouhého trvání. Jsem vděčná národní agentuře Belgie za zastřešení akce, všem třem školitelům Joakimovi, Zamranovi i Sněžaně za profesionální vedení, a programu Erasmus+ za podporu.
