Když jsem konečně vybojovala boj s čárovými kódy (ano, tiskne je knihovní systém automaticky) a v pátek se hoinu patlala s tiskem signatur na hřbety (protože ne, Excell zrovna tu šablonu na ten druh nálepek, které máme v knihovně nemá), tak nezbývalo, než se v pondělí vrhnout na sklad. Ale ještě předtím...
Pátek, těším se na víkend - strašně
Jak jsem již psala, tak jsem v pátek bojovala s tiskem čárových kódů. Nějak obecně mám pocit, že jsme se o nich ve škole moc nebavili. A také s Verbisem. Jak zadat čtenáře nebo katalogizovat, to je jednoduché a celkem názorné. Ale že knihovní systém umí asi milion druhů tiskových sestav a automaticky počítat signatury a přírůtsková čísla, na to jsem si už musela přijít sama. Takže dost často vítám na web nápovědy a koukám, jak se co má správně dělat, aby to fungovalo.
Ale abych nedělala jen to, tak mi občas někdo přijde přidat nějakou práci. Třeba udělat gramatickou a grafickou korekturu brožury. Zabralo to asi půl hodiny, projít těch deset stránek. A pak samozřejmě ještě opravy, které jsem naštěstí nemusela dělat já (a myslím, že ten, kdo musel, mě teď asi nenávidí), ale kdo chce kam, neměl se ptát. :-)
Pondělí-už-je-zase-ráno? Úterý-grrr-ráno. Středa-ugh-prší-ráno.
Víkend byl nějaký krátký, to je nromální? Hned zkraje jsem psala IT specialistovi, že mi nějak divně tiskne tiskárna a že mi asi došel zelený toner. Ano, zelený toner. Už jste o něm někdy slyšeli? Ne? Protože náš ITák také ne, jelikož se vůbec nevyrábí. :-D Ale tak nevadí. Začala jsem katalogizovat hezky od kraje regálů s periodiky ve skladu. A měla jsem pocit, že mi to jde celkem od ruky. Než jsem zjistila, že jsem za celý den udělala jen tři krabice. Což je asi tak polovina police a těch polic je tam odhadem tak ještě dvacet stejně plných. Takže mám rozhodně dost práce i na dlouhé zimní večery.
Už jste slyšeli, že mezi lety 1965 - 1989 vydával Federativní statistický úřad svou Statistickou ročenku? Ne? Tak já ano. A že s ní naše lesy rozhodně nešetřily, protože jeho číslování se místy šplhá až ke stovkám. Takže tím se teď bavím. Ještě, že občas mohu vytvářet nějaký ten text, překládat ho do angličtiny nebo prostě jen vymýšlet, kde sebereme strašně moc milionů na udržitelnost našich EIZ. Takže píšu do různých temtických konferencí a lidem, kteří by mi, dle mého mohli poradit. Ale nečekaně, nikdo nemá jen tak nazbyt pár peněz, aby nám píchnul. Bo nás s CzechElib vyšplouchli a další část jejich grantových žádostí je zameřena naákup nových EIZ, nikoli na jejich udržitelnost, jak bylo původně počítáno. Takže široká knihovnická veřejnosti, kdybys věděla, jak udržet 17 licencovaných databází ideálně zadarmo, s ještě lepšími službami než kdyby se za ně platilo a ideálně hned, tak sem s tím.
A obšas se také bavím procházením těch milionů papírů, které tam zůstali po mých předchůdcích. MPřipadám si v té knihovně jako u mojí babičky. Mám pocit, že tam se také nic nevyhodilo od roku 1950. Stohy a stohy všeho. Poznámky, ručně psané opravy textů, recenze článků, které nikdy nevyšly. Ale i takové krásky jako stará děrovačka ještě s dřevěnou podpěrou.
Jó, a jen tak mimochodem sháním tanečníka, kdybyste o někom věděli. Bo se musím trochu hýbat, jinak mi z toho sezení na židli za chvíli odejdou záda. Nejen proto, že se moje židle rozhodla, že bude co dvě hodinky sjíždět do nejnižší polohy, ale prostě proto, že sedět osm hodin na zadnici není zdravé. A že bych si asi měla vyhradit vždycky trochu pracovní doby na přesuny ve skladu nebo jinou fyzickou práci.