Je to už čtyři týdny, co jsem se vrátila ze Slovinska a Mexika a hádejte co, nic. Za celou tu dobu, co jsem tam byla, což byly čtyři týdny, tak se po mě nikdo nesháněl. A za tu celou dobu, co jsem zpět, což jsou bezmála také čtyři týdny, také ne. Jakože ano, občas se někdo zastaví s prosbou o papír (2x) nebo o překlad (1x) nebo o zpracování rešerše (2x), ale to je také všechno. Takže mám opět dost času se stále ještě realizovat v knihovním skladu. Postupem času jsem dokatalogizovala do počítače všechny výzkumné zprávy. Pak jsem je ve skladu přesunula z jedné police na druhou, abych si udělala více místa. Načež jsem objevila ještě jinou polici s dalšími zprávami, které teď postupně zpracovávám. A abych to neměla tak jednostranné, tak jsem ještě uložila a popsala všechny krabice interních materiálů z běhu knihovny do posledního regálu skladu, aby byly hezky u sebe. A přidala k nim i všechny ty staré materiály, které jsem měla v příruční knihovně (tzv. v polici vedle počítače v kanceláři), takže to tam teď mám moc hezké a takové symetricky prázdné. Ale se ztenčující se zásobou věcí ve skladu, se kterými mohu v pracovní době něco dělat, se ztenčuje i moje odhodlání, protože vskutku netuším, co budu dělat potom. Psát projekt o knihovně s jedním čtenářem a dvěma výpůjčkami? Nebo o tom, jak kopírovat, skenovat a vázat snad no a rychle? Nemyslím si. Ale tak třeba se ještě něco najde. Nějaký projekt někoho jiného nebo nějaké další práce (třeba jako bylo skenování těch 5 000 fotek), jenž bych mohla ve volných chvílích dělat. Zatím to beru pozitivně. Dokud práce je, dělám. A až nebude, hm, něco se vymyslí... :-D