Tento týden byl dosti podobný těm předchozím. I když ne zase tak úplně. Stalo se v něm totiž několik věcí, které byly naprosto odlišné od toho, jak jsou zaběhané pořádky věcí jindy.
V pondělí jsem hned z rána dostala za úkol ofotit ve dvou kopiích jeden stavební výkres. Který nejen, že byl velikostí třikrát větší, než jaká je velikost snímacího skla na mém skeneru, ale navíc to byl ještě takový podlouhlý tvar na pětkrát složený, takže to byl oříšek. Nejprve jsme jej zkoušela normálně vyfotit fotoaparátem, jak jsem to dělala už kdysi, ale to nevypadalo dobře. Bylo to děsně nekvalitní a vůbec se na to nedalo po vytištění koukat (natož v tom pak hledat nějaké detaily). Takže mi nezbylo nic jiného, než milý výkres přeskládat na nějakou schopnou velikost a na pětkrát to okopírovat v kopírce. A pak ty výkresy jednoduše slepit izolepou, aby z toho vznikla původní plachta obři velikosti. Zbytek dnes jsem pak strávila komunikací s pánem z servisu knižního skeneru, se kterým jsme se dohodli vzhledem k finančním i organizačním důvodům, prohlídku toho mého přesunout až na březen 2018, a s tiskárnou, zjišťováním toho, jestli by byli ochotni nám udělat jedno zkušební celé číslo plným nákladem bez závazného objednání celého ročníku. A také jsem klikala v databázích, abych nahnala nějaké ty hity kvůli té pokutě z Ministerstva.
Úterý proběhlo docela poklidně. Nic moc se nedělo. Žádný uživatel na výpůjčky ani podobné věci. Akorát se dopoledne konala další redakční rada. Tentokrát byla docela svižná a jednou z hlavních věcí, kterou jsme tam řešili je pojetí šedesátiletého výročí od založení časopisu příští rok. Odpoledne jsem plnila některé úkoly z této porady a zase klikala hity.
Ve středu přišel kolega, jestli bych tu svou klikací aktivitu nemohla někam směřovat, a tak mi zadal několik okruhů, a i konkrétních titulů, které bych mohla z databází postupně stahovat, aby je on pak mohl používat pro svůj projekt. A mimo jiné se u nás také na chvíli stavila paní z jedné z oslovených tiskáren nám osobně přijet ukázat nějaké tiskové vzorky a blíže se domluvit na podrobnostech tisku. Což i přišlo velmi milé. A i ona byla velmi milá (a popravdě i upřímná), čímž mi u této firmy rozhodně zvýšila kredit. Zbytek dnes jsem strávila opět stahováním požadovaných dokumentů z databází.
Ve čtvrtek jsem snad celý den jen stahovala. Klikala jsem a klikala. A i tím, že jsem to prokládala mnoha pauzami, a i jinak se rozptylovala, tak to vlastně byl docela pokrok oproti týdnu předtím, kdy jsem klikala jen tak bezcílně, „aby to bylo“. Den mi utekl nějak rychle. A to i přes to, že jsem v práci zůstávala o hodinku déle, abych pak mohla jít rovnou na přednášku mého kamaráda o jeho pobytu v Indonésii. Večer to byl znamenitý, zrodilo se v něm několikero nápadů na upgrade mého zaměstnání, takže mě to docela nadchlo a inspirovalo, takže pátek už přeletěl coby dup.
Většina kolegů také navíc šla ve čtvrtek večer na koncert Horkýže Slíže a moc toho nenaspali. Takže i z toho důvodu byl v pátek v práci klid. Nikdo nic moc nechtěl a všem bylo docela jedno, co se děje u mě. Myslím, že se všichni jen snažili přežít ten den, aby mohli jít pak hned spát.
O víkendu jsme vyrazila do Prahy na setkání s mými drahými přáteli z lesní školy, kdy jsme strávili dva dny prohlídkou předvánoční Prahy, navštívili jsme Muzeum komunismu (které moc nedoporučuji, protože je stavěné hodně pro cizince – obsahuje spoustu textů popisujících dobu jen velmi základně, takže to běžný smrtelník většinou ví, a navíc není moc interaktivní, takže to za ty tři stovky vstupného vskutku nestojí). Ale jinak jsme Prahu přešli zhora dolů a zleva doprava a bylo to moc fajn, protože vyšlo parádní počasí. A navíc jsme byli i večer na přespání přivítání domácím guláškem a zásobou deskových her, tak kdo by si mohl přát co více. A na to ještě v neděli navazovalo oddílové odpoledne, kdy jsme se s holkama přenesly do chemické laboratoře. Pokud nevíte, co někdy děla,t vytvarujte si z modelíny sopku, do jejíh středu nasypte sodu a zalijte ji octem. Zábava pro celou rodinu. Nebo můžete pozorovat tancující rozinky tím, že je dáte do z poloviny plné sklenice octa a do ní nasypete sodu. A tajnou zprávu napíšete mlékem/citronovou šťávou na papír, která se objeví až po jeho zahřátí (ale nesmíte ten papír spálit, bo to pak doopravdy nefunguje).
