top of page

První adventní týden


První adventní týden se moc v pracovním tempu naší firmy neodrazil. Zase se řešil další projekt. A vše se drželo tak nějak při starém.

Já jsem pondělí začala v nově zaběhaném rytmu. Ráno řeším e-maily, protahuji se (slyšeli jste už o kancelářské józe cvičené na židli?) a věnuji se věcem, které se nakupily z minulého dne nebo jsou potřeba řešit urgentně ten den (jako například když mi přijde nový časopis na zapsání nebo když někdo přijde s tím, že chce něco vytisknout a svázat do vazby apod.). Pak jsem stahovala záznamy z databází pro kolegu. Svačila a zase stahovala. Po obědě kafíčko s kolegyňkami, probrat, co se nového stalo. A odpoledne zase to samé.

V úterý to bylo dost podobné. Stahování, kontrolování staženého a další stahování. Jen s tím rozdílem, že jsem si byla u nadřízeného pro podpis na tři dny náhradního volna na prosinec, kterou mi kupodivu povolil, takže docela dobrý den. Akorát těsně předtím, než jsem chtěla odejít, přišla naše projektová manažerka s tím, že je velmi nachlazená a neví, jestli přijde další den. Tak abych ještě nahonem stáhla přílohy z portálu k jednomu dalšímu projektu, který se podával už dříve, a všechno to vytiskla. Ať to je. Což je prostě libůstka, když se to musí dělat po jednom, protože to ten systém neumožňuje stáhnout všechno najednou. A pak to ještě po tom jednostránkovém souboru všechno postupně tisknout a těch dvě stě stran vázat do kroužkové vazby. Jak já jsem se u toho vztekala, bo už jsem chtěla být dávno někde jinde…

V noci ze středy na úterý u nás sněžilo. Nic závratného, jen několik centimetrů. Ale protože bylo moc teplo, hned to tálo a na zemi nic nezůstávalo. Ale očividně to působilo problémy našemu poskytovateli internetu, protože celou hodinu po příchodu do práce mi nefungoval internet. Tudíž jsem kloudně nemohla nic dělat, protože veškeré mé činnosti jsou nějak spojeny s připojením. Tak jsem tvořila visačky na vánoční dárky (což je zatím jediná věc, kterou jsem ohledně Vánoc udělala). Na desátou hodinu jsem měla naplánováno online školení. Ale jak nám tak špatně fungovalo to připojení, moc se tomu nechtělo a pořád mě to vyhazovalo. Takže jsme Skype odložili na pátek. Po obědě ani kafíčko nebylo, protože kolegyňka, u které se většinou scházíme, protože má nejpohodlnější křesílka, byla na semináři. A navíc všichni stresovali s tím projektem, takže nebyl ani as. I já jsem byla mírně ve skluzu oproti tempu, které jsem si nastavila (stáhnout dva ročníky časopisu denně). Takže jsem až do odpoledne stahovalo, a nakonec odcházela z práce skoro o hodinu později.

Čtvrtek byl den blbec. Pro všechny. Nejen, že nebylo schváleno podání toho projektu, na kterém tým tří lidí pracoval neustále poslední dva měsíce, ale stalo se i mnoho jiných věcí. Jakože zase sněžilo a jel strašně pomalu internet. Což lidi prudilo, takže byli dost naštvaní už od rána. Do toho ještě všemožné maličkosti, které se musely řešit kolem toho projektu, jako elektronické podpisy a jestli jsou všechny přílohy apod. A mě například napsali, že školení v Litvě, na které jsem měla v polovině prosince jet, přesouvají na únor 2018 kvůli nedostatku zájemců (kvůli kterému jsem měla mít i to online školení v pátek). Ale to volno už mám od šéfíka podepsané, tak to měnit asi nebudu a udělám si pohodové tři dny pečení a úklidu a takových těch předvánočních věcí, na které zatím není čas. Dokonce jsem i ve čtvrtek odklikala všechny zbylé ročníky požadovaného časopisu, abych na pátek už měla kvůli tomu skypu pokoj. Ale ne, nic se nekonalo. Jediné, čeho jsem tedy dosáhla je to, že jsem za necelé dva týdny nastahovala 6 000 záznamů (což vůbec není porušení autorských práv vydavatele, néééé).

A pátek. Pátek už se snažili všichni jen nějak přežít a dožit se víkendu. Já jsem, protože se po zachmuřeném týdnu plném poletujícího sněhu tvořícího tu břečku, kterou nikdo nemá rád, udělalo konečně hezky a vykouklo sluníčko, vyrazila ven fotit. Žádná ze současných navržených fotografií na firemní PF totiž není dost dobrá, tak jsem dostala za úkol nějakou stvořit. Ale nečekaně, protože bylo tak hezky, a já jsem šla až bylo trochu tepleji, po deváté hodině, tak mi všechny posněžené stromy a namrzlé květiny a podobné krásy, odtály. Takže jsem nafotila několiko krajinek a zvířátek cestou, ale nic použitelného. Ale jen ta trocha čerstvého vzduchu mi udělala moc dobře. A když jsem přišla, tak hned tam byla kolegyňka, že potřebuje něco zalaminovat. A za ní kolega, že děkuje za to stahování (což mě velmi potěšilo, protože slovo děkuji se v naší společnosti skoro nepoužívá, a ještě když přišlo osobně, tak to mě dvojnásob potěšilo). A v mezidobí, když jsem byla pryč, konečně dojel náš tiskař s dalším číslem bulletinu a odvézt si ten podruhé reklamovaný. Takže jsem ještě schovávala výtisky do skladu. A ten den tak utekl jako voda. Domů jsem pak šla s ulehčujícím pocitem, že je další týden za mnou a už jen čtyři zbývají do Vánoc.


bottom of page