Dobrodružné vzdělávání v Gomarduli

Ačkoliv název zní poněkud zvláštně a není hned na první pohled jasné, co si pod tím má představit, tak jsem se skutečně ve dnech 5. – 7. října 2023 zúčastnila semináře s názvem Gomarduli adventure education.

Jednalo se o čtyřdenní setkání všech pracovníků s mládeží a školitelů se zájmem o dobrodružné vzdělávání. A co že to to dobrodružné vzdělávání vlastně je? My jsme si jej definovali jako nástavbu outdoorového zážitkového vzdělávání, které se taktéž koná venku, obsahuje jistou míru výzvy a risku, ale je taktéž designováno jako vzdělávací proces se skupinou vrstevníků vedenou instruktorem. Většinu z nás hned napadne například horolezení, rafting nebo jiný druh adrenalinového sportu, což může být jednou kategorií těchto aktivit. Ale jedná se také o simulační zážitkové hry nebo jiné aktivity mající pozitivní cíl vzývající k sebereflexi a učení zkušeností.

Oficiální definice, jak si dobrodružné vzdělávání můžeme představit, je: učení se prostřednictvím zážitků zaměřených na dobrodružství ve venkovním prostředí a mající prvky riskování za dosažením pozitivního výsledku.

Částečně jako team-building a jako výzvu jsme si hned první den měli v dešti a relativním chladu postavit venku v lese přístřešek. Ten sloužil nejen ke společnému místu scházení, ale také nás společnou prací rozdělil na tzv. kmeny, které nám v průběhu celé akce soužily jako místo reflexe v menších skupinkách a hlubších diskuzí.

Druhý den byl zahájen otevřeným prostorem pro aktivity navržené kýmkoliv z nás. A nabídka byla skutečně pestrá! Mohli jsme si vyzkoušet mnoho nových dovedností vhodných pro pracovníky s mládeží, od grafické facilitace, přes divadelní techniky po metody práce s pohybem a tancem, ale také sdílet své zkušenosti například na téma dobrovolnictví, potírání dezinformací nebo mořeplavba.

Odpoledne jsme připravovali velkou akci pro školáky z místní základní školy ve vesnici Shuakhevi na druhý den, a hned potom si ještě udělali výlet do centra vsi Gomarduli, abychom navštívili místní mešitu a dozvěděli se o životě starousedlíků přímo od lokálního imáma.

Večer se konal výborný mezinárodní večer, na který přišlo dokonce devět babiček a dědečku z celé vesnice, kteří si nejen s chutí poslechli, co jsme jim přijeli až z takové dálky předat, ale také ochutnali všechny dobroty, které byli k dispozici ze všech koutů Evropy. Během večera jsme v sobě objevili toho pravého Vikinga, naučili se italskou gestikulaci, dozvěděli se historii vánočního psa v Katánii, poslechli si dojemný příběh vnitřního boje při nabývání dvojího občanství a vyzkoušeli si polský myší tanec. A aby křepčení nebylo málo, lokální lidé nemohli zůstat pozadu, aby se s námi zase nepodělili o národní tance z Gruzie, a dokonce nám i zazpívali několik nádherných lidových písní.

Hned ráno jsme se pěšky vydali devět kilometrů z kopce do nejbližší velké vesnice, kde jsme po poledni měli připravené aktivity pro děti z místní školy. Překvapilo nás, kolik se jich nakonec sešlo, i když předpokládaný počet byl kolem dvaceti. To nás však nemohlo odradit a my jsme se pustili do šíření zábavy i našich národních her mezi dětmi. Taneční pexeso, divadelní kámen-nůžky-papír, ovce tvořící stáda podle daného počtu, hry s velkým šátkem a další. Fakt, že objednaný autobus přijel v čase GMT (Georgian Maybe Time), neboli v gruzínském možná čase, tedy o dvě hodiny později, jen potvrdilo nahodilost této země a neskonalou potřebu se adaptovat na jakékoliv podmínky. My to naštěstí brali sportovně, čas jsme využili ke sdílení dojmů i našich domácích realit a aktivit, a byl to tak cenný nenaplánovaný moment k odpočinku a propojení.

Poslední den byl ve znamení síťování a získávání kontaktů. Jak díky krátkým prezentacím vlastních organizací nebo našich trenérských zkušeností a přání, a tak i vyjádřením toho, do čeho bychom se v budoucnu rádi pustili. Vše bylo podpořeno dopolední procházkou na nedaleký kopec, při které jsme si na tato témata mohli ve dvojicích či trojicích cestou povídat, a prohlubovat tak vzájemné propojení a plánovat budoucí projekty. Nápadů se na konci pochodu sešlo doopravdy mnoho: od tvorby outdoorových deskových her, využití camina jako cesty osobního a kariérního rozvoje, přes přírodní a uměleckou terapii, kurz vzdělávání mořeplavby pro mládež, po dvoufázový projekt srovnání outdoorového vzdělávání na Islandu a v Egyptě, a mnoho dalšího. Jeden lepší nápad než druhý!

Odpoledne se pak neslo v duchu hodnocení celého procesu, kterého jsme byli součástí, reflexe v našich kmenech v přístřešcích a uzavírání jak individuálního, tak souhrnného v kruhu u ohně.

Byly to doopravdy intenzivní čtyři dny, které mi ukázaly, že už mám dalekou cestu v práci s outdoorovým vzděláváním za sebou, ale že aspekty dobrodružství do nich chci ještě přidat. Zároveň jsem si ověřila, jak je posilující a nabíjející potkat skupinu lidí, které mají zájem o přírodu a udržitelný životní styl ve vzájemném propojení přes European Solidarity Corps, a jak je nabíjející společně plánovat budoucí projekty, ze kterých můžeme hodně získat nejen my, ale také lidé kolem nás.

Jsem vděčná SALTO Eastern Europe and Caucasus Resource Centre (SALTO Resource Centre) a Domu zahraniční spolupráci za to, že jsem se tohoto semináře mohla zúčastnit, a zejména za to, že se konal v gruzínských horách regionu Adjara. Ty prokázaly jak naši voděodolnost, tak nám braly úchvatnými výhledy na horské štíty kolem nás dech.